Tak už to zkrátka na vesnici chodí – i když se prase piplá od selátka, jednou přijde den, kdy na dveře chlívku zaklepe řezník. Pokud tedy nemáte rádi pohled na krev, tak prosím nečtěte dál. Domácí vesnická zabijačka je tak trochu něco jiného, něco trochu osobnějšího než porážka prasete na jatkách. Tam je to jedno z mnoha ten den, někdy z desítek, někdy ze stovek podle velikosti jatek. Tady je to domácí zvíře. To je prostě něco jiného.
Každý řezník má trochu jiný postup, ale v Čechách se už ustálilo použití jateční pistole, kterou se prase omráčí, a následně pak omráčené bezbolestně vykrví. Postup, kdy se prase omračovalo bodnutím do týla, se dnes už používá velmi zřídka kdy, hlavně proto, že je pro zvíře bolestivý a ne vždy úplně bezpečný pro personál zabijačky.
Zabijačka má svůj postup
Pak už následují klasické zabijačkové postupy a kroky – vykrvení prasete, jeho čištění a paření, následné vykolování a bourání prasete. Do ladovské idylky z pohledů nebo dětských knížek to má docela daleko, na druhou stranu by měl každý alespoň jednou takovou zabijačku od začátku vidět. Třeba by mu pak došlo, že maso se nebere v chladicím boxu supermarketu, ale že je za ním spousta práce a dřiny, a taky špíny, zápachu a potu. A třeba by si pak takového masa více vážil.
