Těžko budete hledat nějakou zabíjačkovou pochoutku, která by se dala označit jako dietní. Opravu mi řádná taková nenapadá. Jsou ale dobrůtky, které jsou tučné i na „zabíjačkové poměry“. Úplný extrém je samozřejmě škvařené vepřové sádlo, o tom žádná. Ale hned v závěsu je další zabijačková laskomina – domácí škvarky. No, a když mluvíme o domácích škvarkách, nejde nezmínit výrobek, který bez nich prostě neuděláte. Škvarkovou pomazánku. Tu domácí.
Škvarková pomazánka musí vydržet
Důvod, proč se zabíjačky dříve dělaly především v zimě, souvisí s možností uchování masa zabijačkových výrobků po delší dobu. Naše babičky neměly v chalupě lednici nebo mrazák, do kterého by mohly poraženého čuníka nacpat. A tak přišly na řadu postupy, které to umožnili – uzení masa, domácí výroba klobás, zalévání masa do sádla nebo nasolování. A u škvarků se postupovalo podobně.
Škvarky jsou základ
Samotné škvarky se dělají prakticky na každé zabíjačce, z hřbetního vepřového sádla. To se nakrájí na malé kousky a velmi pomalu škvaří, dokud nepustí tuk – sádlo – která pak slejeme a necháme vychladnout. To, co ze škvaření sádla zbude, jsou vepřové škvarky. Domácí škvarky, žádný průmyslově udělaný blaf. Z hotových škvarků pak ještě za tepla vymačkejte zbytky sádla. Někdo to nedělá, pak je to samozřejmě tučnější záležitost, zbude tam daleko více sádla, podle toho, jak se tomu věnujete.
Nejste na pomazánky? Škvarkové placky vás dostanou
Nemáte mnoho způsobů, jak pak škvarky zpracovat (samozřejmě můžete je rovnou sníst) Jedním ze způsobů jsou škvarkové placky. Dnes používanější postup, jak pak dál škvarky zpracovat, je výroba pomazánky. Domácí. Samozřejmě škvarkové J Postupem času se recept na tuhle pomazánku všelijak inovoval a přidávaly se různé další přísady – hořčice, tavené sýry, opečená cibule, a dokonce třeba i houby. Ale je jasné, že tohle kulinářské harakiri naše babičky nedělaly. Ony toto potřebovali pomazánku nějaký čas uchovat, a ledničku neměli, a podle toho se zařídily. Jejich recept je tedy daleko, daleko jednodušší, a ty dnešní moderní z něj jen vychází. Potřebujete jen škvarky, sádlo, česnek, pepř a sůl. Klasické české zabijačkové suroviny. Na klasickou českou domácí škvarkovou pomazánku. Jako od babičky.
Recept ? Tak to snad ani nejde nazvat. Naše babičky s tím žádné štráchy nedělaly- Budete potřebovat dostatečně velký plech , a pořádný mlýnek. To, co vidíte, jsou škvarky asi z 6 kilo hřbetního sádla. Dělat pomazánku z menšího množství myslím ani nemá moc cenu, budete déle mýt nádobí, než jíst …
Mlýnek musí být silný, žádní hračka. Ačkoli se to nezdá,studené vepřové škvarky se melou fakt špatně. Daleko hůř než třeba hovězí nebo skopové na klobásy. Těžko říct, proč, ale znát na klice mlýnku to opravu bylo.
Umletá směs škvarkové pomazánky pak vypadá takhle. Není to nějak opticky výrazná hmota, hodně připomíná játrovou paštiku. Je dost mastná, jak jinak
Jediné koření, které do pomazánky dáváme, je česnek. Meleme ho na stejném mlýnku, se stejnou deskou. Mlýnek se po mletí škvarků přeci jen trochu pročistí, a snáze se pak myje.
S hotovou pomazánkou do sklenic!
Pomazánku pak namačkejte do skleniček, docela nafest. Ono to nejde moc dobře, ale mělo by tam být co nejméně bublinek vzduchu. Spotřebujete pak méně sádla….
To není šlehačka, nechte se zmást. Jak by také šlehačka a škvarková pomazánka v klasickém postupu naší babičky šla dohromady. Je to vyškvařené sádlo, a tady nám bude sloužit jako prostředek na konzervaci. Proto se nedávala sklenice plná, tu mezeru Vám vyplní sádlo ….
…. které se rozustí při zavařování na 80 stupňů a zakryje škvarkovou pomazánku neprodyšnou vrstvou. Podobně jako je to u zavažování domácích klobás
Sklenice pak necháme vychladnout, pomalu, nikdy ne zprudka. Sádlo ve vrchní části sklenice se rozpustilo, a z řásti se vpilo do samotné škvarkové pomazánky. Jak jsme už říkali na začátku, není to moc dietní záležitost …..
Hotová sklenice se ztuhlým sádlem. Takhle Vám vydrží ve sklepě hezkých pár měsíců. Jestli jí teda přeci jen nespořádáte dříve … 🙂