Nejsme řezníci a nože které používáme by se tady daly hodnotit spíš jako kuchyňské než jako čistě řeznické nože. Určitě toho nakrájí víc v kuchyni při běžném provozu než při porcování vepřových půlek. Jenže stejně je používáme. Důvod je jediný – prostě fungují líp.
Vždycky mi udivovalo s jakou lehkostí řezníci porcují maso , jak snadno jim jdou krájet kusy z pověšeného prasete. Žádné pižlání, žádné tahy sem tam. Z dálky to vypadá snadno, jako by ten nůž na maso položili a on si dál je sám. Ve srovnání s tím jak krájíme doma prostě jiný level. A to nemyslím že jsme tehdy měli nějaké úplně špatné nože. Určitě teda ne podle toho kolik stály. Ale určitě nekrájely jako ty které jsem na zabijáckých běžně vídal, to ani náhodou.
Bez kvalitního a ostrého nože to prostě nejde
Jeden čas jsme to přisuzovali tomu že je máme špatně nabroušené. Brusič ze mě nikdy nebude a tak jsem to po pár pokusech a několika zcela zničených nožích vzdal a dal nože nabrousit. Chvíli to bylo lepší, ale ne na moc dlouho. Do té řeznické lehkosti světelné roky daleko. Další fází byla výměna prkýnek na kterých se krájelo, zase nic. Pak přišla postupná výměna našich nožů za jiné. Dražší. Lepší zdánlivě. Těžko říct jak moc lepší to bylo, samozřejmě když koupíte nůž za pár tisíc, musí krájet líp i kdyby byl úplně tupý – to by si pak člověk připadal jako úplný magor 🙂 Ale ten efekt ostrého nože se pořád ne a ne dostavit …
Bavil jsem se o tom úplně náhodu s jedním šikovným řezníkem na zabijačce. Mladý kluk, ale od pohledu praktik. Dělal na jatkách, po práci dělal domácí výrobu uzenin a v okolí po víkendech většinu zabijaček. Ptal jsem se ho co mám za nůž. Ony totiž ty jeho kudly nevypadaly nějak extra „sexy“ – plastové střenky vypadaly hrozně lacině, spíš jako rukojeti od nějakého držáku, nevýrazná modrá barva, ostří nevypadalo na pohled 20 krát kované. V porovnání s těmi našimi takové šmudly, hračky pro děti. Měli asi jen jednu výhodu. Krájely. A krájely skvěle.
Nože pro pražáky? Tož tak nějak to je…
Podle něj těm nožům co máme u nás doma říkají u nich v práci Nože pro Pražáky. Neřekl že jsou špatné, to ne. Ale bylo z té odpovědi cítit že jsme si koupili průměrný nůž za trochu vyšší cenu. Za pražskou podle něho … Fakt si myslíte že bych vyrazil do práce s nožem za tři a půl tisíce – ptal se mi a vesele při tom porcoval kusy sádla, na kterých vždycky ty naše nože doma umíraly. Děláme ve většině s normálními noži a bereme je jako pracovní nástroj. Jasně, staráme se o ně, vždyť nás živí. Ale nůž je provozní věc , nemůže mi vyjít na tisíce jeden. Nůž za tři tisíce bych si nikdy nekoupil, ne proto že na něj nemám ale proto že by to byly pro mě vyhozené peníze – prohlásil. Dál už to téma pak nerozebíral.
Kouknul jsem pak co používá. Žádná japonská samurajská kvalita. Žádná skvělá německá ocel. Žádné laserem dělané ostří Měl běžnou sadu českých řeznických nožů, nic moc extra na první pohled. Ale to bylo klamání tělem, jak jsem za pár týdnů zjistil. Pořídili jsme si domů ty samé – celá sada stála méně než jeden z těch úžasných nožů v šuplíku. Máme je už pár let, a nevypadá to že bychom jim nějak dali zabrat. Krájí pořád výborně, dvakrát broušeny u brusiče, zbytek jen ocílkou doma. Máme je ne jen na maso, prostě je používáme normálně v kuchyni. Sedí do ruky, nekloužou. Jdou umýt bez problému, střenka se nerozpadá. Prostě nože na práci, ne na parádu