Vepřové domácí škvarky. Asi nic tak snadno nedokáže navodit dojem něčeho domácího, poctivě udělaného, po staru a dobře. Asi i proto se dnes prodává úplně běžně v řeznictví vepřové hřbetní sádlo. To opravdu k ničemu jinému než škvaření sádla a škvarků potřeba není. I v dnešní moderní uspěchané době stojí za to lidem zajít k řezníkovi, koupit si pět šest kilo sádla a spáchat si škvarky doma. Pokud jste to už někdy sami zkoušeli v normální běžné kuchyni, jste v obraze. Pokud ale ne, musíte se připravit na:
- Čas který to zabere
Nemůžete počítat s tím že budete hotoví za hodinu. Sádlo je potřeba nakrájet a to není na pět minut - Musíte mít velký hrnec
Na pánvi nebo v malém hrnci škvarky fakt dělat nejdou. Uvědomte si že je musíte míchat, a relativně dlouho. Teda vlastně pořád. A ono je to přeci jen trochu větší hromádka, když sádlo nakájíte - Škvaření sádla je cítit
Je. Nad tím asi nemá cenu diskutovat. Pokud nemáte fakt dobrou digestoř se silným odtahem přímo nad sporákem, bude celý Váš byt nebo dům prostě po škvaření sádla cítit. Někomu to může vonět, někomu ne … - Mastné bude všechno
Ještě než začnete, ujistěte se že máte dostatek prostředku na mytí nádobí a odstraňování mastnoty. Fakt jí bude dost, a bude úplně všude. - Koukněte na celý postup škvaření sádla – třeba Vám pomůže
Zvážili jste tohle všechno 🙂 ? U nás se už docela dlouho sádlo doma neškvaří. Většinou ho děláme venku, na zahradním grilu. Je to taková pohodová věc, gril nemá problém s výkonem a jde to rychle. Sádlo pak krásně voní po ohni a kouři, ačkoli ho děláme bez poklice, za stálého míchání úplně na volno. Celé to je popsané na stránce Škvaření sádla na grilu, včetně fotek jak to děláme.
Máme domácí udírnu, takže jdeme na to
No, podle mého tou hlavní výhodou je že to děláme venku a doma z toho prostě není bordel. To ostatní je takové příjemné zpestření, tohle je ale pro nás ten hlavní benefit. Čistá kuchyně, nikde nic mastného. No, a když jsme získali domů na zapůjčení domácí udírnu, napadalo nás jí použít i k něčemu jinému než jen uzení.
Samotná udírna má totiž dva zdroje tepla – jedna méně výkonná topná spirála se stará o zapálení dřevěných štěpek v generátoru studeného kouře. Nevím, kolik má tahle přesně výkon ale tipuju ho maximálně v desítkách wattů. Zato ta druhá, která má temperovat teplotu v samotné skříni celé domácí udírny musí topit rozhodně navíc. Proč ? Protože je úplně rozpálená doruda když běží a v udírně dokáže udělat během chvilky teplotu kolem 130 až 150 stupňů.
Ještě pořád nic ? Tak další nápověda – obě topné spirály je možné na sobě zapínat nezávisle. Takže můžete mít puštěný samotný generátor studeného kouře stejně jako pouze vytápění udírny. Takže si vlastně z udírny dovedete udělat jednoduše jednu velkou zahradní troubu. My jsme na to přišli když jsme potřebovali úplně něco opačného . Při uzení špeku jsme potřebovali dosáhnout teplotu kouře pod 30 stupňů a tehdy jsme objevili možnost vypnutí i zapnutí obou topných spirál udírny na sobě nezávisle.
Postup přípravy domácích vepřových škvarků v udírně byl následující. Na škvarky jsme použili odřezky které nám zbyly při nakládání sádla na uzení. Na špek. Tam se sádlo obvykle formátuje do obdélníků nebo čtverců. Aby to nějak vypadalo. Na škvarky je to jedno, ty se krájí stejně na kousky na drobno a to že je to vlastně dělné z odřezu nikoho neuráží 🙂
Kostičky sádla jsme krájeli trochu menší než běžně děláme, netušili jsme jak moc dobře to vlastně půjde. Stále jsme tak nějak počítali s tím že to nemusí dopadnout a že škvarky nakonec skončí ve velkém litinovém woku jako obvykle. Do samotné udírny se nám žádná šikovná nádoba nevešla. Výborně jdou ale využít drátěné rošty, které do udírny zasouváte. Mají tvar takové misky, a pokud vystelete misku hliníkovou folií – česky řečeno alobalem – stejně jako jsme to udělali u nás., vejde se odhadem do udírny 8-10 kilo sádla naprosto bez problému
Když máte drátěné rošty plné sádla v udírně, stačí pak jen nožem udělat pár otvorů aby vyškvařený tuk mohl odkapávat níže, až se dostane úplně dolů do záchytné misky na sádlo. A z té pak stačí jednou za čas horké sádlo dolít do připravené nádoby a zase vrátit nazpátek.
Obrovská výhoda – úspora času. Nemusíte u toho stát a stále něco míchat, udírna si teplotu hlídá dočista sama. My jsme jí nastavili na maximální výkon který je teplota 160 stupňů a udírna jela docela spolehlivě na teploty mezi 150-155 stupni podle toho, jak často jsme do ní nakukovali. Ze začátku docela pravidelně, ale pak už to začala být docela nuda. Ono to prostě běží samo, sádlo odkapává, škvarky se nepřipalují, taková automatika prostě.
Škvarky na konci nevypadají vůbec špatně, chutnají úplně normálně. Nikdy jsme zatím nedělali škvarky v pekáči v troubě jak jsme o tom slyšeli, a tohle je myslím hodně podobné. Nechali jsme to běžet necelých šest hodin, s minimálním úsilím. Není to taková zábava jako třeba na grilu, ale na druhou stranu se dá kolem toho dělat spousta věcí třeba na zahradě.