Vepřová krkovice obsahuje mezi jednotlivými pruhy svalů kolísavé množství tuku. Jeho obsah stoupá se stoupající hmotností prasete. Pečením se tuk do značné části uvolňuje a tato kulinářská úprava pečené krkovice je všeobecně oblíbená. Stejně je krkovice vhodná i na uzení, po vykostění jí můžeme zpracovat také do trvanlivých salámů, zmrazit, případně upravit dušením na paprice, majoránce a podobně. Přidávat ji také můžeme do mletého masa. Krkovice se většinou peče nakrájená na plátky, poněkud méně častá je úprava pečením v kuse (viz text „Vepřová krkovice-nejlepší recept„)
V dnešní době se setkáváme s krkovicí spíše méně prorostlou, libovější
Důvod je jeden jediný – běžná porážková hmotnost prasat se v současné době pohybuje mezi 100 až 110-ti kilogramy živé váhy. V obchodech je poptávka spíše po libovějším mase a chovatelé na to samozřejmě reagují. Vepřová krkovice sice pak obsahuje méně živočišného tuku – chcete-li sádla, ale chuťově není tak zajímavá, jako třeba krkovička z dvouset kilového vepře. Pokud tedy hledáte chuťově zajímavé maso, zkuste vybírat přímo podle míry tučnosti – a u krkovice to krásně poznáte na řezu krkovice.
Vepřová krkovice se počítá ke 4. obratli
Samotná vepřová krkovice je pak vlastně krk vepře, počítá se až ke čtvrtému hrudnímu obratli prasete. Z libovější části krkovičky se někdy dělají kotlety, samotnému celému nedělenému kusu krkovice se říká Carré. Přes své nesporné vlastnosti se často krkovice nahrazuje v komerční gastronomii jinými druhy vepřového, při pečení totiž výrazně ztrácí díky vypékání živočišného tuku na hmotnosti. Pokud se jedná o opravdu vyzrálý kus masa, může hmotnostní ztráta činit i desítky procent z původní hmotnosti.
